Francouzský matematik a fyzik, který proslul
zejména svými pracemi z oblasti magnetismu a elektrodynamiky.
Ampére se narodil v rodině obchodníka. Rodina
žila v Lyonu, ale později se natrvalo přestěhovala do nedalekého
Poleymieux. Ampére nikdy nenavštěvoval školu, ale bez vzdělání
nezůstal. Vyučoval ho jeho otec, díky němuž se mu dostalo
výtečné vzdělání, zejména v latině a matematice. Ve 13 letech
poslal mladý Ampér do Académie de Lyon svou první vědeckou práci
a ve čtrnácti přečetl dvacetisvazkovou Francouzskou
encyklopedii. Do Ampérova života zasáhla významným způsobem
Francouzská revoluce. Roku 1793 byl gilotinou sťat jeho otec. Na
osmnáctiletého Ampéra to mělo zničující dopad. Celý rok zůstal
uzavřen do sebe.
Ze svých depresí se dostal díky vědě. Začal
úporně studovat matematiku a v roce 1797 ji vyučoval v Lyonu. V
roce 1802 byl jmenován profesorem fyziky a chemie na Bourg École
Centrale. Od roku 1809 do roku 1826 přednášel na École
Polytechnique v Paříži. Zde se věnoval nejen matematice, ale i
chemii a fyzice. Mezi tím byl v roce 1814 zvolen do Institut
National des Sciences. V roce 1826 Ampére začal učit na College
de France. V roce 1827 byl Ampére zvolen členem Královské
společnosti.
V osobním životě se Ampérovi vedlo hůř. V
roce 1799 se oženil a v roce 1800 se narodil jeho syn Jean-Jacques.
Manželka Julie ale v roce 1803 zemřela na tuberkulózu. Druhé
manželství, s Jenny, uzavřel v roce 1806. V roce1807 se jim
narodila dcera Albine. Manželství bylo ale v roce 1808 oficiálně
odloučeno. Ampérův syn Jean Jacques se zajímal o historii a
filozofii a v roce 1830 získal místo na katedře historie a
zahraniční literatury na Sorbonně. Jeho vztahy s otcem byly ale
složité. Dcera Albine se v roce 1827 provdala za důstojníka
Napoleonovy armády, ale ten byl alkoholikem a jejich manželství
doprovázely problémy. Závěr života prožil Ampér v existenčních
potížích. Přesto si jako epitaf na svůj hrob nechal napsat
"Tandem felix" - "Přece šťasten".
Svou první vědeckou práci v oblasti
matematiky napsal již ve věku 13 let. Pokoušel se v ní vyřešit
problém konstrukce úsečky stejné délky, jakou má oblouk
kružnice. Jeho metoda využívala úvah o nekonečně malých
hodnotách. Tato práce však nebyla publikována. Přestože byl
Ampér matematik, proslulým se stal díky svým objevům v oblasti
fyziky. Zabýval se zejména magnetismem a vybudoval základy
elektrodynamiky. Jeho jméno nese zákon o silovém působení
proudových elementů. V roce 1820 Ampére zjistil, že solenoidní
cívka, kterou protéká elektrický proud vyvolává magnetické
účinky. Solenoidní cívka, kterou protéká elektrický proud, a
která je volně zavěšená nad vodičem, se orientuje jako magnetka.
Vyslovil názor, že i v permanentním magnetu vyvolává magnetické
pole uzavřené proudy uvnitř magnetu. V roce 1827 postuloval tzv.
Ampérovo pravidlo pravé ruky pro přímý vodič (palec ukazuje
dohodnutý směr proudu ve vodiči, prsty orientaci magnetických
indukčních čar) a Ampérovo pravidlo pravé ruky pro cívku (prsty
ukazují dohodnutý směr proudu v závitech, palec ukazuje
orientaci magnetických indukčních čar). Navrhl vztah, podle
kterého lze vypočítat velikost magnetické síly, která působí na
vodič. Směr této síly se dá docela jednoduše určit podle
Flemingova pravidla levé ruky, které zní : "Položíme-li
otevřenou levou ruku na vodič tak, aby prsty ukazovaly směr
proudu a indukční čáry vstupovaly do dlaně, ukazuje odtažený
palec směr síly, kterou působí magnetické pole na vodič s
proudem. Stal se také autorem mnoha měřících technik a
vynálezcem galvanometru a komutátoru (sběrač proudu
magnetoelektrických strojů). Jeho práce Teorie
elektromagnetických jevů odvozená výhradně na základě pokusů
se stala základem nové oblasti fyziky - elektrodynamiky. Dále se
věnoval i zemskému magnetismu a pohybem Země kolem Slunce.
Kromě fyziky a matematiky se zabýval
botanikou a chemií. Celý život se též věnoval monumentálnímu
pokusu o roztřídění věd a položil tak základ jejich moderní
klasifikaci. Také jako první použil pojem „kybernetika“.
Na jeho počest bylo jeho jméno na vědeckém
kongresu v Paříži ustaveno jako základní jednotka elektrického
proudu.
